Camp Lišák

                                       U Patriarchy

Prachatice Lázně-vystupovat. Dole při řece Blanici je holosucho zimní doby. Zde směrem na Rohanov kam míří vláček je zcela jiný

svět. Z nebe se snášejí nadýchané peřinkové vločky a ukládají se do strání hory. Nad Živným potokem se choulí Lázně sv.Markéty.

Závidím v dobrém slova smyslu zdejším lidem bělost krajiny i její plachost. Naším cílem je dobře ukrytá kaple ve stráních hory co

jí říkají starousedlíci po léta sv.Patriarcha. Najdeš tam i lesní vodu ze studánky ve stráni hory Liběchov-dnes již zvané Libín .

Cíl je jasný.Vrátit se do propasti času. Sněhový den je k takové věci jako stvořený. Dole pod náma zůstalo město Prachatice,též

zvané Český Norimberk. Dodnes si město ponechalo mnoho ze svého středověkého půvabu. Historie je plná zvratů. Založil ho jistý

Prachata a tak se po něm jmenuje.Studoval zde i mistr Jan Hus a jeho jmenovec Jan Žižka zase město zle poničil. Zdejší chrám sv.

Jakuba a v povzdáli silueta líbínské hory zůstane navždy co by vzpomínka na první návštěvu tohoto města na Zlaté stezce. Však

stezka nás mladých trempů vedla přes Cvrčkov do údolí horní Blanice,do krajiny tichého klekání v podvečerech. - Nyní nás však ob-

klopuje posvátné ticho  pralesa ve stráni východní stěny Libína. Tam někde nahoře ve sněhové pustině je posvátné místo kaple .

Kaple je zvaná podle jednoho z měšťanů,který byl zván patriarchou a o užívání zdejšího pramene se zasloužil. - Naposledy jsem vi-

děl tuhle stavbu v lesích za křižování fialových blesků při jedné suché šumavské bouři. Sešel jsem tehdá ze stezky a prodíral se v

nepohodě divokou strání hory. Kaple tehdy osvícená nebeským divadlem mě připadala jako z jiného světa. - V tom to asi bývá.Nikdy

nepochopíš duši lesů,když cesta vede po značené pěšiněTo jen divočina dokáže nabídnout a ochutnat jedinečnost a surovost. Také

si rád vzpomínám na setkání na pasece modrých zvonků se zdejším filosofem a darovaný list myšlenek z díla Penegersia. To vše pak

jen umocnilo můj vztah k lesům. - Upravit tuto stezku vedoucí ku kaplici musela být pekelná dřina. Je to práce starých šumaváků,,

věřících lidí co zde dříve žili. Kam je asi vítr života rozfoukal po matičce zemi?- Pryskyřičné ticho,stopa jelena to je zlatá mince

těchto lesů. Samosebou sem také patří zdejší křížová cesta lemující pěšinu. Čtrnáct zastavení. Čtrnáct našich odpočinutí v zimě

lesů. V místě kde Ježíš klesá pod křížem i já toho mám dost. Sýkorka uhelníček se směje mojí únavě. Poznal jsem zde,že jinak působí

křížové cesty v posvátnosti kostelů a chrámů a zcela jinak v prosté přírodě. Pěšinka je nekonečná. Taková cesta víry,která velice

působí na duši a hojí. Také si zde uvědomuji,že žít v zemi,kde se střídají roční období je úžasné. Za ta léta putování jsem všechny

tyto změny zažil. Jarní tání a modré kvítečky dřípatek,léto s vůní mokrých mechů a hub,podzimek co by malíř a berev král. Zima se

vždy připomněla s písní studena větrů a tichým povídáním potůčků pod sněhovou duchnou. Ćtyři období,čtyři krajiny! -Konečně  !

Cihlová zeď kaple v zeleni lesů. Znovu zlehka padá dolů sníh. Bohužel kaple je zavřená. Není čemu se divit! Krade se! Všade!Vše !

I zdejší zvon kdosi ukradl. - Mlha se plazí ze skal. Dva veliké buky hlídají vzácné místo. Suché listí stromů zvoní podvečer.Ticho je

balsám. Ponořil jsem ruku do studeného sněhu.Tam kdesi pod krunýřem zimy,tiše naříká potůček ze zdejší studánky. Voda čeká na jaro.

Cítíme sílu lesního místa. Podvečery jsou dobou návratů z lesů do údolí. Tam žije staré město. Krásná radnice a latinská slova dají za

pravdu. "Lidská sláva-polní tráva"!- V kostele objevili 6OO let staré malby. Z každé cesty si člověk mnohé odnese. Je zimní noc....

 

                         zimním lesem šli Květa a Petr z Lišáka. - 2O12.