Camp Lišák

                                           Studánka u Vodníka

Lesy,lesy,lesy. V zeleni šumavských strání je ukrytá studánka "U Vodníka". Vodní zdroj pro veškeré živé tvory zde

v okolí. Šumavské Tyroly - tam jsem se o této vodě dozvěděl. Volary,městečko alpského původu je plné slunka.Možná

zde na Šumavě ojedinělý úkaz. Mé trempské štreky přes tohle město vedly vzhůru na Šrainer,vzhůru k Boubínu, ale i

dolů k divočině říčky Blanice. Dodnes cítím vůni sena v mrazu nocí v senících okolo Volar. Kdysi jich zde stávalo prý

neuvěřitelných 5OO set. Všechny z kvalitního roubeného dřeva. Traduje se,že dřevo bylo konzervováno volskou krví .

Vůl zde byl pro svoji houževnatost velice ceněn. Více než kůň! Seno zde bylo zlatem,kráva zlatým prasetem. Walingři

to bejvali staří volaráci,alpští lidé,zruční řemeslníci ale i vášnivý pytláci. - A tak jsme kráčeli zelení lesů vzhůru nad

Soumarský most. Okolo řeky létají barevné vážky. Léto! - Cesta však míří od řeky,do míst kam před mnoha léty za

nedobra časů mířila stopa Hasila-Krále Šumavy. Roky překryly divokou přestřelku. Cesta přes hranice do Bavor byla

opravdu nebezpečná. Teď dýchám posvátný klid lesů. Jen motoráček z údolí zahoukal do lesů. - Jsem zvědav na tu-

to lesní studánku. Nad námi se bohatě vlní Radvanický hřeben. Kdysi jsem s tehdejším kamarádem na stezce hledal

jeho dva vrcholky. Lesy plné zeleně a kapradí. Ze zeleně vrcholku Kapradě nad Českými Žleby jsme tehdá poslouchali

bílosobotní velikonoční zvonění z bavorského Bischofserentu.Byla to krásná chvíle posvátnosti. Zvony se vracely z Říma.

- Teď však zelená značka poskakuje po stromech směrem ku Strážnému. Slunečný den se dole brouzdá v říčce Řasnici

která se u Lenory spojí s Teplou Vltavou. - Stojíme u Studánky!  Opravdu to není tak obyčejné místo. Najdeš zde v

lesích svůj poklad. Sílu krajiny!  Šumavské lesy jsou vždy zvláštní. Ten pocit nelze popsat. Kladná energie,pocit dávné

neprostupnosti krajiny,hlubiny lesů. Šumava to je tvář staré ženy,tvář starých hor. Gebreta ji říkali dříve!  Právě tyto

lesní prameny jsou svědky dávných generací. Kolik lidiček zde již zahnalo žízeň? Pohárek lesní vody je někdy vzácný!

Pramen hlídá krkavec vysoko kroužící v oblacích. - Zdravím zde posazeného vodníka a lituji porouchaný vodní mlýnek .

Doba se žene kupředu. Zapalovač místo sirek,počítač místo notýsku,láska za peníze. Vysoká životní úroveň? No nevím.

Voda chutná a přímo studí v hrdle. Dlouhou chvíli jsme seděli u lesního pramene. - AHOJ studánko v lesích. AHOJ.

- Pohled na Lenoru od kraje lesů je příznačný. Vidíš hrbatící lesy Medvědího hřbetu,dlouhé Pažení. Přiletí vzpomínka

na zimní nebezpečné bloudění s mými dětmi v nenadálé sněhové sibérii v lesích Bassumského hřebenu. Hledal jsem zde i

Jilmovou skálu,paseku s výhledem na vzdálený Luzný. - Městečko má ve znaku vázu a modré pruhy. Život sklářů však

již zmizel. Doba odvála známou sklárnu. Můj jeden z dědů mě vypravoval,jak do sklárny v Lenoře vozil slámu na balení

skla. Z vypravování vím,že poprask byl při zjevení v roce 1946. Měsíc tehdá ozářil postavu v bílém šatě s růžence a to

v místech,kde stojí pomník skladatele písně - ...tam na krásné Šumavě...Zjevení Panny Marie zde pod horou Ptáčník

se několikráte opakovalo. Dodnes je zde cítit síla víry. - Vidíte! Cesta ku Vodníkovo studánce přinesla mnoho zajímavého.

Také vím,že zde byly filmovány záběry pro film Jan Žižka v roce 1955. Povídá se i,že zde z Lenory v dubnových dnech

roku 1945 odletěl do Bavor,Argentiny či Španělska  sám A.Hitler. Krajina je plná tajemství. Škoda,že studánek tak moc

ubývá. Ve vlaku jsem se napil lesní vody. Chutnala.

                                                          šli lesy K+Ž - camp Lišák. L.P.2O13.