Camp Lišák
|
Břežany-Malý Bor..
Cesta k břežanské kapličce Svaté Anny a také ku zdejší studánce nebyla jen tak cestou poznávat další
zajímavá místa opředená pověstmi.Byla to cesta do míst,kde se psaly dějiny našeho rodu ze strany mého
otce a také mého děda. Opravdu je to zvláštní pocit procházet místy,kde kdysi žili předkové.Samosebou
že se mnohé změnilo,ale duch a atmosféra krajiny je podobná a kořeny rodů jsou stále cítit. Spatříš i
maličkosti,které Tě přivedou do vzpomínek i do rozpaků. Mohou to být staré sklepy usedlostí co pamatu-jí prapradědečka,stejně jako starý šlachovitý akát si jistě vzpomene na prabábu. Slunce ten den vesele
skotačí po obloze a vůbec nic nepřipomíná listopadový den. Do Břežan nás provází spíše jarní počasí.Ves
je schovaná pod lesy Slavníku. Seznámení s mojí vzdálenou příbuznou je neočekávané a věřte,že opravdu
milé. Vůbec jsem něco takového nečekal. Zažil jsem takovou chvíli poprvé a ten zvláštní pocit jakési
sounáležitosti byl zvláštní. Historie starých rodů a dávna jako blesk se vynořila a voněla dávnověkým ta-
jemstvím. -Pochůzka po vesničce je energická. Tiché štíty selských stavení,poznání,že můj předek padl
někde v Albánii za 1.světové války, starý mezník z roku 1738. Dějiny! Tak tohle je ona vesnička o které
mě vypravoval můj děda,který nosil stejné jméno a příjmení jako já. Tady se konaly slavné poutě,tady se
poznali moji předci a jistě jim k tomu vesele švitořila šumavská kutálka. Jako provazy jsou natažené vzpomínky do dějin vyprávění. Snad se ještě někdy vrátím do této dědinky pod Slavník. - V lesíku za
vsí vonícím borovinou je schována kaplička SvAnny. Vzácné poutní místo navštěvované zdejšími lidmi do-
dnes. Sem jistě pro Svatou vodu chodívala moje praprababička.Sem putovala procesí pod korouhvemi,sem
vedla i naše cesta. Stojaté ticho neruší ani okolo běžící silnička pod svahem.Stará křtitelnice s kamenou
růží jen zdůrazňuje sílu tohoto místa. Vše je spjato nití přítomnosti i minulosti. Kolorit doplňuje také
staletitá lípa a růženec volně zavěšený na kříži před kaplí. Kolik asi posedělo poutníků na velikém kameni
před lípou?Kolik se jich sem přišlo pomodlit za lepší časy? Jen voda ve studánce chybí. Pramen pod te-
rasou nedává vodu. Vlastně vodní srdce studánky je zamčeno v kapličce na dva veliké zámky. Bohužel je
taková nenechavá doba. Lesík je propleten šlahouny ostružiní a voní po borovém jehličí. Podíváš-li se k
jihozápadu oči zabolí třpitivostí vod Břežaňského rybníka.Vidím i mlhou přerušovanou brázdu hraničního
hvozdu. Staroslavný Svatobor a z bavorské mlhy občas vykoukne hora Velký Javor. - Po cestě jdou dva
vedoucí se za ruce. Jdou pomalu k místu,kam možná chodili takto i moji předci. Zde je poklad těchto
strání. Lidé zde dodnes stále hledají zbytky a naději víry a lidského porozumnění. O lidské slušnosti
nemluvě! Nashledanou tajemná sv.Anno a vesničko mých předků. - Oči se potom zahledí k Nalžovským
horám a Myslívu. Tam žil spisovatel a chodec krajinou Ladislav Stehlík. Jeho kniha Země zamyšlená mě
provází celý život při cestách po rodném kraji. - Cesta vede k východu. Na Malý Bor. Přivolá-li člověk
trochu fantazie vidí na"drahách" před Malým Borem pasáčky kravek,ucítí vůni bramborové natě a pod
klenbou nebeské báně se třepetá šklebící papírový drak. Ano. Přesně tak,jak vypravoval o svém dětství
děda. - U cesty v srpu zatáčky je umístěn letitý kříž. Pěkné místo mezi stromy. Zde jakási Kateřina
Řezáčová ho nechala postavit ku památce svého manžela Matěje,který zde padl z vozu roku 1886. Slova
dodnes mají svoji váhu. Jen poslyšte": Pomodli se poutníče za něho i za sebe aby Bůh od náhlé smrti
chránil Tebe..."- Malý Bor to není jen tak nějaká obyčejná vesnička. Ve středověku to bývalo okázalé
živé městečko. Věž kostela Svaté Máří Magdalény dává dodnes místu důstojnost. Slunce šikovně krájí
okolo věže bílošedé ornamenty mraků a člověk by musel být slepý,aby si nevšiml toho zvláštního rázu
zdejší krajiny. Je cítit přítomnost hradu Rábí,staroslavné Práchně a také řeky Otavy. Do vod této řeky
chodili kluci z "Boru" na perlorodky. Voda vždy měla pro krajinu veliký význam. Řeka Otava je tepmou
krajiny. Mlýnský potok kterému se říká Maloborský ten rozděluje kraj. Vlastně Šumavu od lesnatých Brd.Však se podívejte na mapu a dáte za pravdu. V Malém Boru se můj děda narodil. Velice rád vzpo-
mínám na mé klukovské návštěvy jeho rodiště. V podkově rodného domu nad potokem se říkalo a dodnes se říká na Kuchyňce. Jistě tohle zajímavé jméno má svoji historii. Pochází z dob Jana Žižky-husitského
hejtmana,který táhl na hrad Rábí. To on zplundroval zdejší hrádek-zámek. V místech kde měl svoji
polní kuchyni se tak říká dodnes. Tak mě napadá,co asi husité vařili v té době dobrého? - Znovu cítíš
tu propojenou čáru historie s přítomností. Lidé nezapoměli. - Krásně položená je kaplička sv Jána nad
vesnicí. Dole pod ní se proplétají ve skále tenké uličky,pěšinky plné zdí a zatáček. Zvláštní pohledy na
svět chaloupek. Taková malá vesnická foglarovo Stínadla.Však si dobře pamatuji,že jako chlapec jsem
zde zabloudil a těžko hledal cestu zpět k prababičce a strýci Václavovi. - Potkávám dvojici starých pa-
mětníků. Příhody,vyprávění se jako ostrovy vynořují z hlubin dávna. Historie mého rodu je zde zastoupena v mnoha generacích. Proto není jednoduché pátrat na zdejším hřbitově po hrobu mého pra-
strýce. Konečně svíčka zahoří na místě posledního odpočinku. Pátrání přímo detektivní. Okázalá je také
stavba hrobky Benediktů. Z tohoto rodu vlastně pocházím. Zůstal jsem stát chvíli při kostele. Ticho
meditace narušil pád omítky s písmenkem "S" psaném ve starém již nikde neviděném . Zvláštní! Nikde
jsem neviděl na zdi nějaký nápis. Snad náhoda či nějaké znamení.- Cesta k břežaňské Studánce a posléze i k Malému Boru,byla pro mě cestou návratu do historie našeho rodu,která zdaleka nemá ještě
konce. Hledejte i Vy staré příběhy svých předků.Objevíte neznámá místa a neznámou část života co již
zmizel v šeru věků. Můžete se při tom napít ze studánek vody, která pohladí Vaši duši.
r. 2O11 šli po stopách historie Petr+Květa. |