Camp Lišák
|
Podsrpecká studánka...
Jako na otevřené dlani leželo ůdolí okolo Perlové řeky-Otavy. Město dudáků jistě pamatuje maltézské rytíře a možná zná i letité ta-
jemství templářů. A kdo chce vidět ještě vzdáleněji do historie,tak si představí tohle ůdolí před tisíci léty. Jen tak nahé,plné zeleně
a okolních vrchů. Tehdejší tulák jdoucí krajinou,jistě viděl krystalické Kuřidlo,vrch který dominuje nad městem a jistě také spatřil za
jasného dne i kopce Jarov,Hradec a Vůstrý. Možná jim lidé v dávnověku říkali jinak. Jako na dlani jsem teda měl ůdolí kde se spojí v
jednu vodu řeky Otava a Volyňka. Otava která vlastně nemá pramen a Volyňka ta třepetající říčka,co pramení v lesích kde skonal po-
slední šumavskej vlk. - Teď jsem stál u skromné chatky kamaráda a cítil jak hraniční vítr žene divoce mokrou sibérii. Oči hltaly zde
po léta uložené staré trempské relikvie. Jen považte co to bylo za setkání. Mnou malovaná placka z roku 1972,vzpomínka na dávné již
ztracené campy pod Zábrdím,kytara kterou jsem na přání ozdobil malůvkou před léty velkého zeleného vandru ale i indiánský bubínek
dle zálesáka Setona robený protivínským skautem a zálesákem P.H.-Čingačgůkem,dnes občanem Spojených Států. Co lidí se k němu teď
tak vřele a odvážně hlásí,co lidí ho v totalitě zapřelo a odsoudilo. - Pak vítr rozehnal mraky a odhalil kostelík v Radomyšli i vzdálený
střapatý Svatobor. Pozdní odpoledne nutilo tuláky na cestu. Cílem byla studánka zvaná zde Dobrá voda na Podsrpu. Však si jistě pama-
tujete jak herec Kopřiva v slavném filmu co by farář volá Panenku Marii Podsrpeckou. Ve filmu Seno,slunce,jahody si zahrál jednu z
hlavních rolí i kamarád Broňa Černý-Brok. - Podsrpecký kostelík se zdá pustý,ale možná je to smutným lednovým počasím.Život pulsuje
po hlavní silnici dál bez ustání a barevné okno se znakem maltézkých rytířů jako by do této doby vůbec nepatřilo. Vzpomínka na dávné
časy . Ale vše se rázem zmnění,když vstoupíte do lesů. Klid. Jen zeleň mechů,ostružinců pnoucích se po slehlé zemi od nadávného pří-
valu sněhů. - Kaplička svítí do lesního přímí jako maják. Myšlenky hned vyrazí vpřed,být u cíle dříve nežli samotné tělo. Hned pod ní
zurčí silný pramen namodralé lesní vody. Tak to je Podsrpecká studánka. Sem tedy chodila moje prabába pro léčivou vodu až z horaž-
ďovického Malého Boru. Voda léčila oči-to vypravoval můj děda.Nejsilnější však voděnka byla na svátek Jana Křtitele a také na Ze-
lený velikonoční čtvrtek. Zvláštní tiché místo. Takové však najdete u mnoha dalších studánek. - Jeden z obdivovatelů této studánky
napsal oslavná slova,škoda,že tak hřebíky připevněná k letitému stromu. Opravdu škoda,neboť písmenka mají pravdu:" Z tmavých mra-
ků padají kapky vody jako perličky se potom vpíjí do země.Spojují se v jeden stříbrný proud a znovu a znovu se derou na povrch země".
Krásně napsaná slova na posvátném místě. Zdá se nám,že jsme si přestali takových míst vážit. Mnohým lidem připadají zcela obyčejná
nic neříkající. A přece jsou plny energie a dodávají človíčku životní rovnováhu.- Voda z této studánky opravdu chutná po lesní půdě a je
i slabě radioaktivní. Hlubiny lesní stráně skrývají pramen. Bez lesa není vody-bez vody není chleba a není také života. Svatá pravda.
-Tiše hoří plamínek svíce pod Svatým obrazem v kaplici,který kamarád zažehnul. Kdosi položil na omítku korále hložinek,jinný zase přidal
obrázek světice a další se přidal. - A voda dál a dál tlumeně prýští ze svahu hory. Nikdo ji nezastaví. Dolů,dolů,...tam do ůdolí kde
teče řeka. Voda je přítel,voda je život a někdy i smrt. - Smrákání nás zastihuje na vrcholku Srbska. Kdo by řekl,že zde v lesích na
jihu čech roste lesní tráva tak exsoticky zvaná.Jen poslyšte. Třtina rákosovitá,křovištní a na suku vrcholku hory i zelenavé věnečky
náprsníků. Slyším vlastní dech a cítím ještě chuť vody ze studánky. Les je temný. Jen bílé kmeny bříz svítí do šera. Vracíme se zpět
k studánce. Voda dál vypravuje slyšitelně příběh zrození.Snad staré umírající vrbě poblíže poutního místa. Je již dávno po Vánocích ale
já stále v lesích cítím moc odcházejícího slunovratu. Možná to má na svědomí,ten malý blikající plamínek svíčky v kapličce. Ten možná
i připomněl Vánoce.Taková maličkost a přece tak vzácná. - Však bohatý není ten,kdo má hodně věcí,ale ten kdo nic nepotřebuje. ...
.....dole již svítilo oranžově město a okolo nás byl obyčejný lednový večer roku 2O11. Sládek Petr-Ž.
příští studánkou,kterou navštívím,bude Dobrá voda u Milejovic. AHOJ všem kdo mají rádi zvláštní místa. |