Camp Lišák
|
Dobrá voda u Milejovic...
Tak kam?Zeptal se v rychlovlaku starší pán.Hned jsme si začali povídat. Pan Ryba byl z vesničky odněkud z Českého lesa a pochválil naši
cestu za další šumavskou studánkou. Vypravoval:"co bylo dříve okolo naší vísky studánek.Lidé je znali a vážili si jich.Svému otci jsem tam chodil pro vodu,když se kosilo obilí či dělala voňavá sena.V jedné ze studánek vodička dokonce perlila. Však nedavno jeden chalupář
si nechal udělat rozbor vody.Hrůza hrůz.Voda byla samý dusičňan.Lidé jsou nepoučitelní. - Naše cesta opravdu vedla k Mariánské studá-nce Dobrá voda u Milejovic. Lidé odpradávna považovali tohle místo za posvátné. Kdesi v hlubině hory Vráž je prý jezero s léčivou vo-
dou. Ještě jsme se zastavili v Hošticích,kde má hrob countrybard Michal Tučný.Osobně jsem mu poděkoval malým oblázkem z Blanice se
slovy:"-Díky ti Michale za Červenou řeku"- Pak již nás čekala cesta k zázračné vodě. Do ůnorového dne svítila bledě vzdálená Boží muka
a červené pomrzlé šípky u mezí. Voda v Sudkovickém potůčku proběhla olšinou,zazpívala na mělčině. Jaro zde musí být plné blatouchů .
Na květy jara je ještě brzy,ale přece ve vísce vidíme v zahrádce ostře žluté kvítky talovínu. Je to první květinka letošního roku kterou
vidím v přírodě. Však se této žlutavé krásce říká ledoborec jara.Kupodivu pochází z jihu Evropy a ne ze studeného severu. Stačí trochu
slunce a vody a zázrak je na světě. - Předjaří! - Mám tuhle dobu velice rád. Po dlouhé zimě oči samosebou hledají trochu zeleně.Vše je
ještě nesmělé,ale každý dobře ví,že předjaří dýchá nadějí.Začal další rok,začne další život. Proto má kamarád tak velikou radost z ná-
lezu zelenavé kapradě ostenkaté a já zase,to když slunko rozhrne mraky a ozáří vzdálené hradby Píseckých hor.Vévodí jim klobouk hory
Mehelníku. Sedíme na pařezech -popíjíme brusinkový čaj a před náma je v lesním chrámu stromů náš cíl. Přesně jak jsem někde četl to
přirovnání ku kvočně s okolo stojícími kuřaty. Kaple Panny Marie je postavena při léčivém prameni a to již v roce 18OO.Zajímavé je,že
majitelka pozemku na kterém stavba stojí věnovala částku utrženou za poražení tří jasanů na opravu kaple a také celé křížové cesty...
Ochutnáváme vodu dlouhou naběračkou.Nad hlavou naříká krkavec a po hladině vody plave spokojeně list jasanu. Na to vše se dívá ostře
sv.Jan Nepomucký z výklenku kostelíka.Je okrášlen z každé strany pugetem rudých růží. Člověk má pomalu na tomhle místě chuť tiše si
zarecitovat básničku od mého jmenovce"-znám křišťálovou studánku,kde nejhlubší je les"- Potůček zvolna pak proklouzne mezi brčálovou
smrčinou,ostudí kořeny břízek a přibere tající vodu ze sněhových lavorů okolo břehu. Pomalu se loučíme s posvátným místem. Les je tichý
jen krajky rozcuchaných oblak letí kamsi do vnitrozemí. Sbohem buď studánko. - Pak z planin hory Vráž hledíme na vznešenost české
krajiny zde v pošumaví. Zde člověk opravdu cítí pýchu za rodnou českou zem. Krajině se klaní starý hrad Helfenburk,vzdálený tajemný
vrcholek Skočického hradu. Nikde žádné elektrické vedení,nikde žádný sloup.Krajina je neposkvrněná,dýchá z ní historie a cítíš také i
jakousi pomíjivost dávné slávy. V lesích hoří ohně páleného chvojí,kouř se táhne jako had po krajině lesa a připomene pálení starých
milířů v dávnověku. - Potom srdce poskočí radostí. Děkujeme lesním bohům za ten krásný výhled nad vsí Stříteží. Hřeben Boubína kryje
síťovitá mlha,špičatý bratr Bobík vzhlíží k nebesům a poutník si na chvilku vzpomene na znalce tamních lesů pana Krebse co tak moc vě-
děl... tam někde je i mé hřibové ůdolí. Vidíme prachatickou Černou horu,Křeplický vrch nad divokou Horní Blanicí i titěrnou rozhledničku
na Mářském vrchu. Zelené chvojí kopců a kopečků,zakrytá ůdolí ,zvuk ryčných heligonek-dávno odešlé mládí tuláka. - Cesta od studánky
nám postavila v cestu i staré krásné stromy. Dědkovité akáty na návsích,větve podobné jako hadí těla,starý habr při formanské cestě
i věžovité huňaté borovice. Podvečer pomalu stoupá z ůdolí do strání. Vítá nás městečko Volyně nad kterým svítí jako lucerna kostelík ve
stráni. Kamarádovi zůstala na památku lísková hůl a mě smutné sojčí pírko. Prima krásný pošumavský den.,
Sládek Petr 8.2.2o11 - camp FOX - Ahoj při další cestě ku studánkám.
děkuji za ůčast kamarádu Šlupkovi . |