Camp Lišák

                              Studánka u Svaté Rozálie...

 

Věděl jsem po léta o tomhle kouzelném místě. Nejenom,že jsem o něm četl, ale i několikrát jsem okolo projížděl po blízké

silnici. Silnička spojující Borovany s Bernarticemi vede dodnes pravou jihočeskou střapatou krajinou. Jedem známý kdysi i

tvrdil,že voda ze zdejší studánky je opravdu kouzelná.Uzdravila jeho sestru od vážného zánětu spojivek. -Kolikrát jsem 

chtěl zastavit a vzít vodu do dlaní a napít se. Kolikrát...Človět při své pouti má mít svůj cíl cesty.Proto rád chodím po mí-

stech,kde jsou studánky,kde na člověka působí dávné určení a zasvěcení onoho místa. Však kolik lidí tolik cest,kolik po

krajinách studánek tolik poznání. Studánky,kostelíky i Boží muka mají za úkol lidem přibližovat nepoznané,pomáhat hlavně

duševně a ne jim ubližovat. Země jako planeta má za sebou snad již pět miliard let a tak jistě ví co činí.Studánky,také

jejich prameny jsou taková otevřená oka do naší matičky země.Ono se ani člověku nechce věřit,že v této uspěchané době

plné zla a vypočítavosti ještě existují taková místa plná klidu. Vidíte přece existují! - Jedno také je právě zde,pro nás ro-

dáky od šumavské Blanice i dosti vzdálené. Ale vždy se najde nějaká cesta k cíli. Proto jsem uvítal návrh kamaráda Jirky

k náhodné návštěvě tohoto místa. Ochutnám konečně vodu ze studánky sv. Rozálie. -  Bernarticko a Borovansko dodnes

zcela poklidný kraj země České. Je zde i na dálku cítit přítomnost řeky Vltavy,která se dle mého dodnes nevzpamatovala

z neskutečné surovosti budovatelů socialistických přehrad.Dodnes nad krajinou,kterou řeka ovlivňuje visí jakési varování .

Minulost věků je cítit. Zastupuje ji starý smírčí kříž u cesty. Vůbec se mě nepozdává,že tahle památka umístěná kýmsi

je určená k rozdělení panství.Cítím ze starého kamene jen pohledem úplně cosi jiného,cosi opomíjeného. Cítím zbožnost a

velikost dávných předků a kraje. Cesta z Borovan do Bernartic je však tímto mezníkem určená. Věčný kříž tak hlásá,žádá

o návštěvu poutního místa. Nebudu vůbec tajit,že jsem byl zvědav na první dojem z onoho místa,až se osobně dotknu je-

ho atmosféry. Je to pro mne velice vždy důležité. Také nebudu tajit,že ono místo je známé jako morový hřbitov.Místo

odpočinku mnoha zdejších farníků. Však uběhla léta co krajinu sužovala zlá nemoc. Jak ono místo zapůsobí? Mezi studán-

kama, které znám je vlastně ojedinělé. - Uvítalo nás mělké údolíčko.Pár čistých chalup a kaple sv.Rozálie. Vůbec jsem 

nepocítil tu smutnou minulost dávného cintorina. Jen takové překročení jakéhosi prahu mezi dvěma místnostmi.Snad mezi

životem a smrtí. Nic však zlého,odpuzujícího. Člověk ani netouží znát na takovém místě historii a fakta .Unesen okázalou

blažeností tohoto místa jsem čerpal energii, která byla cítit. Nad řadou vrásčitých lip volně plynul čas v podobě bachratých

mráčků a z údolíčka plného zeleně byla cítit vůně  vlhkosti země. Oku lahodící Boží muka mezi stromy.Soška sv Rozálie

uvnitř zastřešených muk,bílé růže v podobě věnce. Květy mají barvu sněhu a možná i barvu tváře nebožačky,která zde 

byla kdysi přepadena. Možná pověst,možná syrová pravda. O všem tom by mohla vyprávět řada lip nabo i letitý smrk co

pije vodu přímo ze studánky svojí spletí kořenů. Nahlédl jsem do kaple spolu se slunkem. Paprsek osvítil část křížové cesty

osamělé lavice a na postraním oltáři Davidovu hvězdu. Škoda,že kostelík není otevřen. V jiných zemích je svatokrádež ve-

likým osobním zločinem.Však zde zloději ukradli i sošku světice. Potom sedím na lavičce u lip a poslouchám jak vítr šumí 

ve větvičkách holých stromů. Musí zde být nádherně,když lípy kvetou a nebo když navštíví krajinu barevný podzimek .

Zvláštností místa je i stará pamětnice lípa,do které kdosi umístil obrázek Panny Marie Sepekovské a já přidal větvičku

smrku od studánky. - Tady mezi obcema co mají ve znacích hradní věže je čas na přemýšlení.Znak Bernartic má věže

čtyři s modrožlutými lvi a ten borovanský věže dvě se vzrostlým stromem. Vyprávěl mě o nich bohužel již zemřelý malíř

grafik a dobrý člověk pan Doubek. Znal velice dobře tento kraj. Také jsem si vzpoměl,že právě z nedalekých Bernartic

měl svoji oblíbenou kuřáckou špičku můj děda.Možná byla právě z lipového dřeva z okolí kaple nabo z lesa Lipovky u vsi

Zběšice. Zmizela kamsi nenávratně jak již to chodí,stejně jako starý čas. - Kamarád Jiří zatím nabíral vodu ze studánky.

Voněla mechem a zemí. Vodou zde si protřel oči i americký kosmonaut A.E.Cerman. Ano,to je ten pán co se jako posled-

ní procházel po měsíci. Bylo jeho přáním vidět tohle místečko klidu u Borovan. - Jisté je,že ať člověk čte sebevíce v kni-

hách o takových místech není to ono ořechové jako osobní poznání. Třeba jen ponořit prst do studené vody studánky,nebo

popřípadě ochutnat její vodu. Nashledanou studánko u sv.Rozálie. Nashledanou.