Madoma u Vltavy
- Kraj pod bájnou Kletí.Krajina letících oblak,nenadálých bouřek a bukových strání kolem vody . Kraj kterému dávám veliký význam.
- Krajina mého mládí. Nalézá se mezi horou Kletí a Velkou řekou. Tak Vltavu zvou trempové. - To místo pod železniční tratí,kde se
- šklebí tunel podchodu u plešovické vlakové zastávky je dodnes pro mne brankou do jiného světa. Již zde neduní parní lokomotivy
- ani z tehdejší hospůdky hned pod tratí neslyším večerní hlahol trempských písniček-" ...tam žije mé děvče co mám tolik rád, tam
- u Červený řeky tam budem se brát"- Zde jsem poznával koncem 6O let drsnou realitu života. Základ! Přijel jsem sem co by skaut
- a odjížděl jako tremp. Doslova! - Bože,ty krásné výpravy na vrcholek Kletě,na zámek pánů z Růže v nedalekém Krumlově i noční
- ohně okolo campů Velké řeky. Letící oranžové jiskry z potlachových ohňů,louky plné pampelišek. Večer první vodnaté pivo,večer
- první polibek za dunění bouře. - V plešovickém zlatodolu jsme hledali krystalky nerostu zirkonu a v polích zas tajuplné vltavíny.
- Jak nádherně vonělo seno sušené na březích Vltavy,které jsme pomáhali sklízet hospodáři. V zimě nechal zase přespat ve stáji...
- Mnohé se samosebou ztratilo v řečišti času. Zůstaly vzpomínky a i cesta okolo řeky vedoucí ku Zlaté koruně. Nashledanou ná-
- ves v Plešovicích. V té chvíli jsem vůbec netušil,že tuhle náves jako z pohádky uvidím nenadále za malou chvilku ještě jednou a to
- se vším všady! V menší podobě ji místní umělec postavil spolu s rybníčkem hned za vsí. Až,srdce poskočí radostí nad tou líbezností
- dílka . Opravdu pěkné! Co lidiček okolo projde,co lidiček se potěší pohledem na zmenšeninu návsi. A to ještě ku všemu na střechu
- jedné z chaloupek usedl první letošní motýl. Dá-li Bůh rád se sem ještě jednou vrátím. - Dole teče řeka. Tam na břehu je náš dnešní
- cíl. Studánka s kapličkou,kde se říká- Madona u Vltavy- cesta nás vede. Těžké zvonce jehněd se kývají ve stráních. Země zavoní
- vlhkostí a tlejícím listím z loňska. Ve stráni přeletí divoce barevný strakapoud a stejně divoce se dá do léčení nemocné sosny ...
- ..... co let uběhlo,když jsme radostně kráčeli z kleťské hory přes Granátník dolů Pivovarskou cestou. Dodnes jako tehdá okolo ní
- běží potůček. Vysoko v lesích u Skalní hradby zůstala tehdá noc plná děsu,blesků a nočního poznání. - Vzpomínky!- Dnešní můstek
- pře potůček u řeky je od pana Otakara z plešovického lomu. Je citlivě zasazen do zdejší krajiny. Voda v řece se řítí přes staré
- vodní prahy,zbarvená od hlíny z polí. Všade voní divoce předjaří. Jen sněhové lavory na dně roklin ještě neroztály. Motýl od plešovi-
- cké návsi dává mocnou sílu. - Poutní místo ve stínu u řeky je vidět. Veliká zemská síla je cítit. Madona u Vltavy. Kaplička zdobená
- několika růžemi působí,co by místo kterému nezemřela paměť. Tady si člověk dokazuje,že je zbytečné počítat,kolik ušel kilometrů
- ale,že je důležité za čím a kam i samosebou s kým vlastně jde. Slunce od polední strany pokládá paprsky na stříšku kaplice.- Pěkné!
- Kam se asi poděla ta hejna racků co zde dříve žila nad řekou? Místo nich proletí nad vlnou řekou dvojice obávaných kormoránů .
- Boží klid. Ponořuji ruku do vody. Je chladná jako tento březnový den. Proud řeky ji pak od studánky odnáší dolů l hradu Dívčí kámen
- a dál do vnitrozemí. Kolik letitých událostí pamatuje stará mechová olše u studánky?Řeka zde teče od nepaměti.Její nejstarší jméno
- je prý Fuldaha.Voní minulostí Keltů a hraničním horstvem kde pramení. Popřál jsem voděnce ze studánky šťastnou cestu a vydali se
- ku starobylé Zlaté koruně. Co značí malý křížek ve skalním výklenku jsem se nedozvěděl. Snad dávná příhoda vorařů? Staří lidé již
- nežijí,mladí nemají zájem. - Ještě pod nohou ve stráni chřupe sněhová krusta. Rád se však polétech ku klášteru vracím. Dobře ho zde
- umístil král Přemysl Otakar II. Co trudného osudu zde pamatují zdi. Po čtyřikrát byl tento klášter vypálen. Přesto mniši dál osidlovali
- krajinu. 7OO let je prý stará lípa na návsi. Zbylo jen torzo ze starého stromu. Lípa kapucínka.Tak ji zde říkají. Lípy jsou stromy kde
- se můžeš zamyslet. Každý máme svůj příběh.I staré stromy mají své. - Teď je zde ve Zlaté koruně klid. Však až nastane doba léta
- doba "vodáků" z řeky zmizí kouzlo. Večerní hudební nechutné produkce k romantice okolo řeky nepatří. - Pozdravil jsem ještě pak
- letitý znak rodu Schwarzenberků na štítě jedné z budov. - Jsou místa o kterých vím,že se již na ně nikdy nevrátím,ale okolí Zlaté
- koruny a kostelíka v Černíči to není. Znovu se vrátím. Znovu budu hledat mozaiku času mládí.Skládat z ní vzpomínkový obrázek .
- Jakási mocná síla je zde v tomto kraji...
- psáno-březen měsíc vítání JARA- 2O13- P+K -camp Lišák.
- najdi si i foto v sekci-Co je nového- Ahoj u studánek.
-
-
|
|
