Camp Lišák
Stožecká studánka
Stožecká kaple,stožecká studánka. Místo na Šumavě ,na které nelze zapomenout. Poutní místo,dříve tak tvrdě zkoušené
a přesto nezatracené. Místo, kde jsem poprvé stál koncem 6O let a tam složil svoji drsnou sněhovou maturitu mladého
trempíře. Kaple tehdá byla v dezolátním stavu,propadlé hnijící trámy,vyvrácené dveře a pach divné doby. Poutní místo
bylo tehdá v péči tehdejších pohraničníků a také to tak vypadalo. Pamatuji,jak jsem hltavě s kamarádem pil vodu ze
studánky při kostelíku. Však jsme měli v nohách cestu z Černého kříže pod vedením zkušeního "horala". Dodnes na tu-
hle zimní štrapáci nezapomenu.Vždyť mě při ní omrzl i jeden prst na noze.Snad ho zachránila samotná voda ze zázračné
studánky. - Letěla léta a nastal konečně čas,kdy se opona lesů svobodně rozevřela a lidé mohli jít tam kam dříve nebylo
možné. Pospíchali se napít zázračné vody,podívat se ze skal do údolí,nadýchat se zázračného pocitu žít ve svobodě.Nějak
jsme na to v této době zapomněli! - Přesto,že byla kaple za soudruhů dosti zničena,starousedlíci nezapoměli a postavili
v bavorském Phillipsveuthu její náležitou kopii. To se psal rok 1985. - Nyní při počátku naší zimní cesty posloucháme ře-
ku.Studená Vltava pramení v Bavorsku pod horou Haidel.Řeka je plná zimy a ostrých ledových ker.Stoupání strání vzhůru
je znovu zimním očistcem. Řeka zmlkla v závějích sněhu,jen táhlé zahoukání vlaku je slyšet do zimního dne. Tam v místě
"Pod Stožečkem" jsem kdysi před mnoha léty přenocoval a sbíral hladově obrovské fialové borůvky.Taková maličkost a
přece na ni člověk za ta léta nezapomene. Možná,že je to tím,že ticho věčného lesa rušil jen zvuk vojenských gazů.Pozor!
Narušitel dostal chuť na svobodu. Za ta léta se doba změnila.Trochu mě tak chybí ta příchuť nebezpečí. - Jelení stopy
vedou spolu s naší přes slunečnou planinku.Přeběhne po ní i zimní pavouček. Pak lesní silnicí plné mrznoucích plátů sněhu
jdeme blíž a blíž k místu, kde pod obrázkem Panny Marie dodnes dává pramínek lidem naději. Uzdravil od očního souže-
ní slepoty i mistra kováře z Volar. Obvzláště jarní voda bývá silná. Uzdravený nezapoměl.Nechal na místě z radosti své-
ho srdce postavit lesní kapličku ku cti Panny Marie. Ta ho také vyzvala,aby se vydal najít svatý obrázek ukrytý v lese
Šumavy. Našel ho pod Stožeckou skalou. Obec Volary pak nechala postavit větší kapli .Návštěva kardinála Bedřicha ze
Schwarzenberka toho byla důvodem. Píše se ro 1865. Kardinál jistě šel okolo starého smrku u jehož pařezu se dnes ne-
chávají lidé fotit.Pamětník starých lesů. Pamatují je jistě i další tři smrky,které mě představil zdejší fořt jako -Tři
panny. Krásné stromy. - Těžko se jde hlubokým sněhem. Kdysi ku kapli pod Stožeckou skálou vedly tři křížové cesty.Na tomto místě se scházelo opravdu mnoho lidí na lesních mších konalo se jich zde v roce kolem sedumdesáti. Lesy dodnes
vzpomínají na dávnou tradici. Jen lidé se později měnili.Zlá doba starousedlíky rozprášila po světě a nešťastná invaze
lidí co k této krajině nic necítili vše dokonala. Jejich domov byl jinde,tam kdesi na východě. Kaple počala chátrat.Dostala
dokonce přezdívku -Mechový kostel- tak jsme ji našli v tomto zuboženém stavu v 6O létech. Tehdá jsme vůbec neznali
pohnuté dějiny onoho místa.Nevěděli jsme nic o tajemství obrazu Madony Stožecké s ježíškem a růží. Nad náma byla
skála s křížem a lesy plné nebezpečí a překážek. Vzpomínám na malý chůdový smrk. Pod jeho zvednuté kořeny jsem si i
schoval US tarnu, abych ji nevláčel na skálu. - Nyní stojíme v zimním tichu u kostelíka. Ticho. Posvátno. Nikde ani živé
duše. Zapaluji svíci a po mnoha létech ochutnávám pramínek z koryta. Stejně tak a s chutí,jako při prvním setkáním s
tímto místem. - V srpnu roku 1990 kardinál Vlk vysvětil tohle místo. Přišlo mnoho lidí. Místo pamatuje i velikou návštěvu
věřících z roku 192O. Setkalo se zde asi 5 6OO poutníků. Teď zde stojíme sami. Lavičky i stolek jsou pod peřinou sněhu,
slunce se opírá do lesů a stane se malý zázrak v tomto lese. V naprostém tichu se spustí koncert vod potůčků pod krus-
tou sněhů.Melodie lesů,hovor skal a pohyb stromů. Nikdy na tento okamžik nezapomenu. - Pak přes jelení stopy jdeme do
údolí. Čeká nás vesnička se znakem zlaté lilie. Čeká nás vzpomínka na kaplici pod Stožeckou skalou. Ano. Když oči chtějí
hodně vidět,nohy musí hodně našlapat. Loučíme se večer s krajinou zimních pavoučků.
Do míst vzpomínek na ztracená léta se každý rád vrací. - P.S. camp Lišák - 2O11.
|