Sněhový Mnichov
Sníh padá do ulic města, kde žil a vlastně také zemřel Karel Kryl-nevybral si špatné místo. Na dohled vrcholky Alp,místo plné kladné ener-
gie a teď v době adventu také plné vonícího perníku,svíček a hlaholu kostelních zvonů.Vánoční strom u zdejší pohádkové radnice se při poryvu
větru kývá a ve větvičkách se prohánějí sněhové vločky. Punč i svařené hřebíčkové víno zde chutná skoro stejně jako u nás na jihu Čech.
Stejnou vůni má i skořicový závan hořící svíčky při kostelních vratech. Kněz sice káže v jiné řeči,ale stejně mu já člověk z pošumavské
krajiny rozumí. Adventní podstata je vlastně všade stejná-je to historie času.Zapálení svíce v chrámu znovu připomene malého člověka s
kytarou a velikým srdcem.To ho nakonec zradilo. Pak závan větru v kostelní chodbě rozhoupal plamínky svící. Co to mohlo být ? Nejhlubší
touha je hnací silou k hledání poznat skrytý řád. Kdo ho jednou asi odhalí,kdo odpoví na otázku,kdo jsme a odkud jsme přišli? Adventní do-
ba v městě bavorska je plná tajemství, očekávání i jisker naděje. Ale ať toto tajemství,tohle poslání dlouho nikdo neodhalí.Lidé by pak přišli
o mnoho krásného.A to by byla veliká škoda.
ze sněhového Mnichova-kamarád ž. sládek petr
š