Camp Lišák

                                         Setkání

Stál jsem nad šumavskou vesničkou Arnoštov.Vítr hnal od Želnavských hor do vnitrozemí sněhové mraky.

Byl cítit znatelně sněhem. U starého kříže jsem se ještě jednou rozhlédl po údolí ,kde jsem nechal kus

svého krásného tuláckého mládí.Jen slabý opar šálovité mlhy a posvátný klid lesů. Šumava! - Jako had

se silnička pak kroutí ku Křišťanovu. Je prostě nádherné jít krajinou a vzpomínat. A tak jsem se blížil

ku kříži cest,kde se mnohdy setkávají poutníci. Snad je tohle citlivé místo samo přitahuje. Člověk,země

a nebe! A opravdu jsem spatřil postavu sedící na lavici pod stromy. Starý kmet. Zelená teplá kamizola,

kostěné knoflíky,kalhoty postrkané do vysokých bot. Však takhle krásně vypulírované boty jsem již po-

dlouhá léta neviděl. - Pozdravil kupodivu první. Dali jsme se do hovoru. Bylo to jedno  z  nádherných

setkání při cestě. Setkání plné zajímavého povídání o krajině,lidech i historii. Slyšíš věci, o kterých se

nikde nepíše. Papír bývá prý někdy nebezpečný. - Poznal jsem,že ač stařík mluvil rodnou řečí "šuma -

váka", některá slůvka byla obarvena cizím jazykem. Zahleděl se ku mě a pokynul rukou abych si přisedl.

Cítil jsem vůni drahého tabáku.Doutník měl neustále v ústech a dokázal při tom pokuřování i zdařile mlu-

vit. Vyprávěl,že se po dlouhých létech přijel podívat do rodného kraje. Přál si posedět na svém  místě

co měl v oblibě. Přál si zde zavzpomínat na své mládí. Za chvíli pro něho přijede jeho syn, u kterého teď

žije v zemi pod Alpama. Ze slov byla cítil veliká síla pravdy. Na hroznou dobu po válce se dost těžko i

po mnoha létech vzpomíná. Zničené kostely,hřbitůvky i krajina. Vypravoval jak pomáhal stavět rozhlednu

na Knížecím stolci i o dávném lesním tajemství této hory. Znovu jsem ucítil tíhu dávné doby.Tam pod tou

horou pramení rodná řeka Blanice. Lesy v dálkách se zavlnily jako moře. Tam dříve porážel dříví  okolo

Lysé hory.Tvrdá práce šumavských dřevorubců. Pod Liščí loukou měli dřevaři lesní boudu,kde přespávali .

Krásné časy vonící lesní smolou. Válka vše rozdělila! Již pak nikdy nebylo tak jako dříve. "Podívejte,již

se obrátil vítr,duní od vody.Bude vidět jistě Šrainer"-řekl a ukázal prstem do míst,kde jsou vrcholky

Boubína a sousedního Bobíka. - Vedle zastavilo auto. Vystoupila dvojice lidí. Muž dal ku kříži větvičku

chvojí a popošel k nám. Pomáhal svému otci vstát. Bože-až teď jsem si všiml,že starý pán vzal do ruky

bílou hůl...stála celou tu dobu opřená nenápadně vedle. Rychle jsem si vše srovnal v hlavě. Pochopil pak,

že starý muž je vlastně slepý. Znal však dobře svůj rodný kraj. Oči po úrazu zhasly,ale on vše viděl dál

svým srdcem...

                                                Sládek Petr- camp Lišák