Camp Lišák
|
Cesta na Velký Kamýk...
/ vzpomínka na kamaráda Adama /
Duch předjaří byl cítit všade. Nejinak tomu bylo i v okolí Čížové.Vlak odhoukal kamsi do vrážských lesů a zůstala po něm
jen bílá šála mlhy.Stejná krajka bíla se táhla nad údolím Otavy.Přesto jsem viděl táhlý obrys vrchu Mehelníku v Píseckých
horách.-Ranním tichem stoupáme ku kostelíku sv.Jakuba nad Čížovou.Lipová alej v březnovém dni je smutná.Šlachovité vě-
tve trčí k obloze a čekají na blahodárné slunko,které je ověnčí rašícími listy.- Nás však víc než historie zajímá úplně v
tomto čase něco jiného. Je to vzpomínka na kamaráda,mladého trempa, kterého jsem kdysi znával.Bohumil Syřínek- Adam
tak se ten nešťastný chlapec jmenoval. Byl zastřelen v roce 1969 v Praze.Byla to tehdy veliká tragédie a dodnes není vy-
mazána z paměti lidí,trempů, kteří Adama znali. Veliká škoda života mladého kluka,který zrádnou kulkou milicionáře zemřel
při demonstraci prvého výročí okupace,kde se náhodou ocitl.- Ve stojatém tichu hřbitova zapalujeme svíčku a já vzpomínám
na nelehkou dobu. Kdo se tehdá účastnil pohřbu kamaráda,měl pak převeliké problémy v práci i osobním životě.U hrobu teď
kvete několik sněženek.Jsou to zvláštní kvítky.Nemají v sobě zhola nic léčivého,ale tahle křehká rostlinka má sílu burcovat
naději na nový život po dlouhé zimě. To je ten největší lék.Uvědomuji si tu nádhernou chvíli,kdy vzpomínky letí nerušeně
do nekonečna a nám je zase 14-16 let. Ne, kamaráde Adame,ne nezapoměli jsme... Výhled od kostela je nádherný,ale teď
hebká pokrývka mlhy halí obzor. Přesto jsem slyšel,že několikrát byly vidět z tohoto místa vzdálené Alpy.Je-li to pravda
to musí vědět lidé zde žijící. -Naději na výhled nám dává náš další cíl v podobě rozhledny na Velkém Kamýku.Ne nepleť
si tuláku tenhle vrch s Vysokým Kamýkem.Ten je v horách Protivínských lesů.Náš dnešní cíl najdeš nad vískou Nepodřice.
Zatím jsme od této věže dost vzdáleni.Na dohled je však nedaleká věž v lese,který se jmenuje Kosejřín. - Slunko se sice
opírá strání,ale vítr od západu zrozený v sněhových pláních Šumavy, je ostrý jako břitva. U Božích muk sleduji na jabloni
hejno brkoslavů,těch ptačích cestovatelů z daleké tajgy. Pak nás Olšový potůček vede dolů k CHlaponicům.I tady poskaku-
jí tito ptačí hosté po stromech.Však přijde duben a vrátí se zase zpátky domů.- Dole u cesty hoří nejenom náš oheň.Zde
kdosi pálí klestí.Dým se táhne při vodě a připomene slávu starých milířů. Z povzdálí burácí hlavní silnice.Osiřela stará zá-
jezdní hospoda"U Slunce".Co krajánků,tuláků i dálkových šoférů se zde zastavilo.Doba nebyla tak uspěchaná.Dnes se mě
zdá,že někteří lidé přestávají cítit spojitost s krajinou,stromy i květinami.- Všade je něco zajímavého.Třeba v samotných
Chlaponicích vidíme v jednom sadě spoustu jmelí na stromech. Nebylo by to nic tak zvláštního,ale tenhle cizopasník,který
byl již za Keltů ctěn coby kouzelná rostlina,se usadil na jabloních.Taková maličkost přírody,kterou bys neviděl,pokud by
ti byla milejší pec doma.Neviděli by jsme ani kouzelnou kapličku na Mlakách,první jarní kopřivu,ani koláče suchých květů
bodláku pupavy. Jen jít krajinou a vidět. - Z polí voní hlína,zoraná brázda i led na rybníce.Rákosí si zpívá předjarní pí-
sně. Pěkné! Konečně lesní pěšinou přicházíme k věži na Velkém Kamýku. Vítr řádí v kovové konstrukci.POZOR!Výstup jen
pro otrlé. Z třiceti metrů vyhlídky hledám očima na jihu skoro jmenovce této hory. Rozhledna na Vysokém Kamýku- ta po
létech větry ošlehaná měřičská věž je o hodně starší. Byla postavena v roce 1941.- Ne,není vidět.Ukazuje se však kostel
v Putimi i vrcholky Píseckých hor. Uvědomuji si,že dnešek je dobou nových rozhleden a vyhlídek.Však se nás zde sešlo i
několik protivíňáků. - Potom již stačilo seběhnout dolů k Otavě,pozdravit město na této řece -Písek. Krásný den....
...večer jsem znovu vzpomenul na mrtvého kamaráda Syřínka a zapálil noční svíčku ku památce.- Říká se,že "Březen za
kamna vlezem!"-ale právě v tomto měsíci se rodí nové jaro a vlastně i nový život.
Sládek Petr-Ž- březen 2O11.
šli i kamarádi Wenca,Zuzka a psík Cyril - AHOJ. |