Camp Lišák
|
Lom Alkazar...
Vzpomínky se často vrací.Jako dnes slyším vlak jak brzdí na stanici a postavy rychle vystupují do podvečera u řeky Berounky.Srbsko!Pak žádné veliké zdržování okolo tratě.V hospodě nechtějí načepovat pivo,krajinou bloumají hlídky V.B. Tahle skutečnost dodává tomu
všemu nádech dobrodružství. Vpravo tam vysoko nad řekou je Údolí děsu,před náma potok Kačák a nebo cesta na tajemné lomy v okolí
Ameriky. Bože-co již let uběhlo. Však vojenská služba ve městě medvědů umožnila sobotní návštěvy lomů,nebezpečné prolézání slují a
večerní ohně ve skalách. Tajemnost krajiny byla vryta i v názvech zdejších lomů. Nebezpečí číhalo na každém kroku. A tajemnost ...
Tajemnost? - Voják Hagen na Americe,penězokazové ze Zlatého koně,kosti nosorožců,šavlozubého tygra v okolí Barandovo jeskyně .-
Nejde zapomenout na stínové divadla v jeskyních při zapálení ohně,ve štolách starého Alkazaru za ůčasti netopýrů a pavouků.Taková to
byla krajina foglarovo Země nikoho. -Teď se vracím na Alkazar po dlouhých létech... Dole volně pluje Berounka-Stará řeka,duní vlaky
pod Tetínem a na nástupišti v Srbsku nás vítá oceán modrých jaterníků ve stráni. Doporučuji i dobrou česnečku v nedaleké hospůdce .
Slunce se opírá do strání a zřetelně vidíme i zajímavé výchzy vápenců. Stráně již nejsou tak posmutnělé jako v době sněhů.Oči se pa-
sou na květech dřínu.Jakoby tisíce motýlků usedly na tyto dřeviny ve stráních. - Je čas dalekých pochodů do strání. Vlak letí krajinou
ku Praze. Z lesů okolo Údolí děsu stoupá dým. Tam stojí staré boudy plné rozechvělé historie,tam se rodila stará trempská píseň o řece
kterou napsal Pedro Mucha.Přece znáte písničku Řeka hučí. Dodnes je Údolí děsu mezi trempíři pojem a já nikdy nezapomenu,když stou-
pala modrobílá vlajka k nočnímu nebi. - Znovu duní vlak pod skalama. Vlaky nějak již patří k této krajině.Byla doba starých vagonů s
plošinkou,staré lokomotivy ,letící jiskry do strání. Staří kamarádi vzpomínají na píseň Anglická sobota,kterou zpíval i průvodčí za asiste-
nce příslušníka S.N.B.Zabavovali se odznaky osad,nože,pánve i americké celty. Trampové však byli nad věcí.To vše je spojovalo a dávalo
směr. Okolo řeky se šlapalo na Alkazar. Jméno tohohle lomu zní tajemně. To arabové ti divocí muži pouště stavěli ve Španělsku své hrady,pevnosti a zvali je "Alkazáry". Po jejich porážce si je přivlastnili králové a podivné pevnosti sloužily dál. Trempové tomuto lomu začali říkat také tak. Název se ujal a dostal se i na mapy. Ale v roce 1959 byl do jedné sluje skládán radioaktivní odpad. Osady tre-
mpů šli dál. - Na mezi jsem objevil žluté kvítky křivatců. Brzy z jara je najdeš i na protivínském Zátahu. Lom Alkazar se blížil ...
Jestli pak najdu ještě stezku na Orlí hlavu,naší Spací štolu a skálu zvanou Žabák?Vždyť uteklo dlouhých 38 let,když jsme zde táboři-
li s T.O.Synové skal. Stálo to sice pět dní vojenského vězení,ale co...bohužel poklad po němcích jsme nenašli. Rád na ty roky "velkého
zeleného vandru"v Berouně vzpomínám- Ahoj po létec h Alkazare! Všade plno horolezců,táboří zde oddíl skautíků a některé štoly jsou
zazděné. Drápeme se s Wencou skalní sutí k prvnímu patru. Již neskáči po skalách jako kamzík.Plotýnky vypravují své balady,dech ten
připomíná parní stroj. Pohled dolů na naše děvčata motá hlavu. Však stále zde kvete žlutě tařice,stále je zde skalní kapsa,kde jsem
nechával klukům proviant. Stále působí romantika skal propustí.Tam v hlubině vnitřku lomu jsou místa kam nikdy již nevkročí lidská noha.
Potutelně se směje skála zvaná Matterhorn,kterou zrovcna slézá mladý odvážlivec. -Alkazar je dodnes pro mladé. Alkazar je dodnes
vyzváním pro hledače tajemných příhod. Tady byl filmován dobrodružný film Zlatokopové z Arkansasu a další. - Jistě se sem ještě
vrátím. Snad až šípákové doubravy zahoří ve stráních stejně jako květy krásných galských růží. Má přiléhavé jméno tenhle kraj.
Pamatuj si ho...jmenuje se Český kras.
Sládek Petr-Ž. šlapali i Květa,Zuzka,Wenca a pes Ciryl. - rok 2O11. |