Camp Lišák

 Krajem šla trojice králů. Doskákal jsem ´Pošumavskou střelou do Vimperka. Netopili. Venku bylo skoro 15 pod nulou.Skrze okna vláčku co se

 zahalily do jinovatky nebylo vidět. Přesto jsem tušil,že tam pod strání teče Volyňka a lesy jsou plný studenýho sněhu.Vimperk-Brána  Šumavy...

 Sem vedlo spousta našich vandrů,tady začínala naše stopa. Do lesů vznešeného Boubína,na zapomenutej Cikánskej potok ale i na studený pláně v

 okolí Kvild. Znával jsem zde i osadu Psanců Šumavy,jednoho zručnýho řezbáře a jednu pěknou ochranářku přírody. Vždy se mě moc a moc líbily za

 setmnění vimperský Stínadla.Ty tenký,dlážděný uličky,plný patníků a starého času. Dodnes si město ve stráních uchovalo svůj ráz.Dodnes zde za

 hlavně pošmourného počasí cítím zvláštní nádech svobody a vzdálené historie. Říčka Volyňka přináší pozdrav ze Světlé hory a močálů šumavských

 lad. Mrznoucí sníh pluje z nebe a sedá si na mrznoucí chodníky. Jsou sypané pravým popelem z kamen. Sněhové město odpočívá. Pak zvonek při

 dveřích obchodu ječivě zazvoní a tak připomene karavany soumarů jdoucí po Zlaté stezce v temnu 13.století. To jsou ty chvilky kdy se přihlásí

 zlatinka dávné historie a podpoří zdařile dotek fantazie. - Buď pochválen sníh. To on všední dny mění v pohádku. Pátrám zda-li má zde svůj krám

 s khaki zbožím kamarád Míra-Špacír.Koupil jsem u něho kdysi pravej US kabát a mám ho dodnes,stejně jako vzpomínku když jsem ho bral co  by

 šerif Havranů do osady na Velkém Javoru v Bavorsku. Společně i se Soříčkem a Kavkou. Místo jeho krámku je antikvariát a starožitnictví.Zde

 teď voní staré vazby knih,svítí mdle korále růženců a mat porculánových hrnků.Kupuji starý pohled pramenů Vltavy.Starožitník si stěžuje, že

 lidé nekupují pěkné věci. A tak k jeho radosti a vlastně i svojí beru starý porculánový pivní tácek.Prý pochází ze šumavského Mádru a pivečko na

 něm měl postavené sám mistr Werich. Zajímavé jsou i pivní etikety ze zdejšího pivovaru,který byl zrušen v roce 1969.Ale pivo se zde vaří znovu.

 Šumavský ležák z místního malého pivovárku není vůbec špatný. Brouzdám se uličkami městečka a pak sněhovou silničkou stoupám do strání.Dole

v ůdolí zůstalo město a mlhavý den.Zde vysoko ve stráních hřeje slunko a mírný vítr čechrá barevné peří stehlíkům,kteří právě obědvají okolo

 remízku suchých pcháčů. - V ůdolí neviditelně houká motorá. Ze strání voní pálená chvůj,chlapi ohřívají konzervu a tiše pokuřují u příjemného a

 vonícího ohně. Dřevorubci. Radí kudy na stanici Lipku.  Však znám tuhle železniční stanici zapadlou v lesích.  Stále zde voní poražené klády  ze

 strání Boubína,piští motorové pily. Nebyl čas ani zajít za vzpomínkou k pěchotnímu srubu za tratí.Smutné místo. - Do lesů z vnitrozemí zahou-

 kal vláček. Vzpoměl jsem si na staré vogony se železnejma kamnama.Jediným regulátorem topení byla lopatka uhlí. Old Glory-Stará Sláva .....

 Přisedl jsem si k starému muži v zeleném hubertusu. Řeč jde o všem možném. O lese,houbách i starých šumavských hospůdkách. Kdysi byl dřevo-

 rubec,kdysi byl ptáčník a pamatoval staré rody pašeráků. Sukovité ruce,živé oči co slovo to zamyšlení. Vidíš-"lesy ve stráních se třesou zase

strachy"- pak vysvětluje,že ne před zimou,ale před člověkem který hladově drancuje přírodu. Děda v hubertusu zklamaně hledí na sochy parezů v

 pasekách. Okolo oken se mění jedna stanice za druhou. Prázdné perony,,špinavá okna,opuštěná hradla. Moc se nezmněnilo. Pohraničí...Šumava ...

 Stanice Lenora,Soumarský most,brzy budou Volary. - Cítím zimu ze zasněžených plání okolo města. - Volary mají ůplně jiný ráz než Vimperk .

Hlídá je hrbatý Šrainer,moudrý Boubín a táhlé jižní Mechoviny. Znám zimu okolo Volar, znám noci v lučních seníkách,kontroly drzých peesáků a

jejich psů,usínání když dírou ve střeše svítila bledá hvězda. - Volary. To byla hospůdka "U lípy".Lyžařské trempské výpravy a noci v roubence

 kde hořelo borové dřevo plné smoly. Prošli jsme všechny vrcholky okolo města,sbírali červené křemenáče u cest a potkal jsem na náměstíčku v

 zimě i srnku. Znám dobře to městečko co má ve znaku čtyři smrky. Rád čtu knihy pana výpravčího Kozáka.Voní romantikou starých ajzipoňáků

třezalkou z pešuňků i karbolou z pražců. Však skončila doba kleští semaforů i vonících jisker,doba romantiky. - U Volar je i jedno převelice moc

smutné místo. Pomníček vojáka US Army který zde koncem války zemřel. Jmenoval se Charles Havlat. Až sem do šumavských lesů ho zanesl osud

války. Tady zemřel smrtící kulkou rodák z Nabrasky. Je pěkné,že si lidé vzpomenou a slušně uctí památku. - Slunce pak ozářilo vrcholky severu

hor. Tam pod Solovcem a Bobíkem je mé hříbkové ůdolí,teď jistě plné kyprého sněhu. Ještě si stačím připomenout na cestu ukrutným letním ho-

rkem se skautem Jirkou Wasabim po Zlaté stezce  od hradu Hus a zaniklých Cudrovic. - Smráká se. Hory jsou plné červánků. Je doba Tří králů,

 doba legend a gradující zimy. Vláček donu do vnitrozemí. Zvláštní den. Dvě sněhová města Šumavy. Brány této země,městečka na stajné trati.

                                                                             Zima roku 2O1O - Šumavská střela - Žit.