Camp Lišák

Zapomenutý camp...

    To je již dávno. To ještě šlapal po Zlaté louce trávu houfek muflonů a z pasek okolo kopců bylo vidět daleko do kraje...moc daleko.

    To ještě nestál camp na Kamýku a cesta na vrcholek hory nebyla vůbec značená.Snad jen malé cedulky byly uvázané na stromech  .

    Pamatovaly první klukovské  cesty sem vzhůru na hřebeny tajemných hor. Za čas i tyhle značky zmizely. Snad je strhl vítr,mokrý

    sníh a nebo zlý hajný. Cesta byla znovu neznámá. Přesto jsme se čas od času vydávali nahoru do lesů z našich tábořišť při řece  .

    Vzhůru do zeleně lesů. Vábila nás samota a divokost kraje co nesl punc tajemného lesa. Byl to krásný  čas klukovské romantiki  .

    Však také zanedlouho pod vrcholem Barborky,na pokraji slunečné paseky stála kostra z několika svázaných tyčí a to provazem ze

    smrkové kůry dle  zálesáka Elstnera. Černalo se zde i ohniště.    -      Tehdy jsem stál u budoucího indiánského stanu se svým dě-

    dou - houbařem a pozorovali jsme zapadající slunce,které oranžově ozařovalo vzdálenou Šumavu. Děda pokuřoval oblíbenou cigaretu

    Lípu a zkušeně mě jmenoval vrcholky mě tehdá neznámých míst při hranici.  Stále jsem sledoval,neuvidí-li "svoji" sekeru co byla v

    té době zaseknutá v pařezu za hradbou smrčí. Co se ji doma chudák nahledal.Marně.  -   Potom se na podvečerní kraj spustila lesní

    mlha,co se plazí od potůčků a mokřin vzhůru do strání. Zvedli jsme plné košíky hříbků a opouštěli náš klukovský,ale již skoro tre-

    mpský camp ve stráni divoké hory. Od této doby jsem shodou různých okolností nevstoupil po dlouhá léta v tato místa.

       Brzy napadl sníh a přišly i další starosti.Naši zem přepadli sovětští okupanti a na romantiku ve stráních nebyl žádný čas ba i

   ani chuť.  Čas strhl stanové kůly a z malých smrčků se stal statný les. Pozornost pak dostával,náš camp na hoře  Vysoký Kamýk  a

   tak tohle místo z ranných začátků zůstalo v zapomění.Jen ta stará tesařská sekera na dlouhém topůrku zůstala v záseku bukového

   parezu. Kdo by si na ni vzpomněl v těch divokých létech našeho mládí.Kdo? Roky letěly jek mraky nad lesní pustinou...

      Odjeli ruští okupanti,zemřel již dávno můj děda a zmizel i ten houfec muflonů ze Zlaté louky. Kamýckou rozhledničku přerostly

   stromy,ale srdce věrných tomuto lesu ta zůstala stále stejná. Dodnes je nás jen pár věrno spravedlivě těmto lesům.Asi navždy....

   Předloni po toulání v lesích po vrcholcích,jsem se v podzimní čas dostal do tmavých strání na západní straně. Narazil jsem na vel

   ký pařez ověnčený opěnkami.. Jako bych tohle místo již někdy viděl. Vzpoměl jsem si na palouček z dávných let. SEKERA.Byla tam!

   Topůrko dávno shltl čas a hniloba a jejich přítel rez se s chutí zakousl do kovu. Přes třicet let čekala sekera,až si pro ni přijdu .

    Našel jsem i místo dávného ohniště po nánosem mechů a listí. Sekeru jsem schoval do ruksaku a pohledem na modrý blankyt nebes

    jsem se ještě jednou omluvil svému dědovi za sekeru.  CHtěl jsem opustit ZAPOMENUTÝ  CAMP.   U paty buku stál hřib s bílou

     hlavou. Král .Pochopil jsem. Děda omluvu přijal.Znovu jsem se podíval na oblaka.                          Sládek Petr    PROTIVIN