Camp Lišák

                                         Dušičky

 

Na krajinu se snesl v té době smutek jako stvořený k dušičkovému času. Byl den beze stínů a na jabloni

při cestě byla vidět ještě dvě polozmrzlá jablka. První letošní mrazík. Mlha stoupala do vysoka a byl po

dlouhé době krásný podzimní den. - Přesto dole ve vsi zemřel hospodář. Statek obílený na béžovo byl za

něho smutný. Rodina štědře zaplatila kněze,hudbu i mnistranta, který nesl v čele pohřebního průvodu malý

křížek s černou stuhou. Jen v málo obcích se ještě nosí nebožtík z domu smutku k hřbitovu.- Hudba pak

zahrála zvláštní melodii až mráz běží po zádech. Srdce se sevře lítostí. Slunko hladilo v dálkách vzdálené

lesy a procházelo se v polích. - "Má nádherné počasí na pohřeb"-pravila sousedka nebožtíka v černém šá-

tku. "Kolik asi stála hudba?"zeptala se druhá. Lidé mají starosti světského rázu i při pohřbu. K nebi čněly

litinové kříže i honosné náhrobky. Hrobník s profesionálně smutným obličejem,řídil zkušeně spouštění tru-

hly do hrobu. Mezi kříži a zdí hřbitova natáhlo stříbrné sítě pozdní babí léto a vesele se přilétla podívat

i sýkora modřinka. Stříbrně natřený Kristus se smutně díval k barevným horám. Hřbitůvek voněl voskem a

smrčinou chvojí. Jsou přece dušičky. Doba smrákání,mlhavého soumraku dne i vlastně celého roku.Vzplanou

svíce v kalíšcích,vzplanou vzpomínky. - Hudba dohrála hospodáři poslední píseň a na rakev zaduněly hroudy

rodné hlíny. Skončilo představení jednoho života. - Slunečný dušičkový den,okázalé věnce,ladící hudba, ale

i velice dobrá účast smutečních hostů. No,řekněte co víc si může takový nebožtík vlastně přát ?

 

                               zážitek z jihočeského,prácheňského kraje. - Sládek Petr.