Camp Lišák
|
Kraj ztracených tůní
Od západu přitéká do krajiny řeka Blanice.Hora Rabiň ji zarazí a stáčí její tok zpět na tu stranu,kde zapadá různobarevné slunko. Nad Šumavou se trhavě zablesklo a ozval se dunivý hrom
Vše rázem ztichlo...dole při řece se táhnou veliké lány polí,rýsují se dudovy pivovaru a občas duní
nákladní vlak,jedoucí kamsi k jihu.Pohled na obdělaná pole,bere naději na romantiku.A přeci tomu
tak newbylo vždy.Těžko se na papír popisují chutě vzpomínek na dávná léta.Zjevují se tváře kama-
rádů z mládí,vidíš starou řeku která se jako had kroutila rozlehlou zelenou plání.Tam byla oka tůní
a louky plné života. - Dnes již neslyšíš křik dovádivých čejek a racků. - Pod samotou Kornoušků
hnízdila rodinka ledňáčků a jako socha zde stála v rákosí bledá volavka. Lidé již zapomněli na jména tůní dávno zaniklých.A přeci ta jména někdy slyším od pamětníků. Pytlačka,Řežábkova tůň,Bezedná
ale i tůňky U třech dubů. Ty stromy zde stojí dodnes.- Pamatuješ jak na Leknínové tůňi,na její vo-
dě,stály v zelených listech rostlin nehnutě bílé rybky?Nehnutě jako na dlani.Děsil je veliký chřtán
obávané štiky,která se sem dostala se zlou jarní vodou a zůstala. Co přetrhala vlastců nám,nezku-
šeným rybářům.Nikdo ji nechytil.Zmizela stejně jako se objevila. - Lovec ondater,který zde léta
líčil své pastě ji viděl.Tvrdil,že je ve vodách řeky poblíže Myšeneckého jezu.Poznal ji jistě.Z ůst
veliké ryby trčelo mnoho háčků a vlasců. K vodám tůní patřily i ondatry..Často jsme poslouchali jak
vivádí ve vodě a viděli i jemný kožíšek a šupinatý ocas. - Zde na tůních kvetlo i léto.Kdo viděl
jak rozkvétá leknín,jistě ví své. Zrána se vodní růže vynoří z vod,pozvolna se otvírá a v poledne je
květ v plné kráse. Pak se v pozdním odpoledni v čase komárů a tiplic znovu zavře.'Užasné divadlo
přírody. - Vzpomínky. - Slyšíš volání večerních sov i praskání nočního ohně o letních prázdni-
nách.Louky byly bílé od bledého měsíce a okolo rákosí pluly roje svatojánských mušek-světýlek....
A tak jsem se dál díval do říčního ůdolí a vzpomínal. Tam dole byla kdysi země tůní a šelestivého rá-
kosí.Kam asi odlétla hejna vážek s modrými křídly,kam zmizel párek dudků z vrbin u Modré zátoky?
Kde je ta zvláštní vůně orobinců a žlutých kosatců? - Když se větrem zavlnila tráva luk,měl jsi
pocit,že hledíš na vodní hladinu.Jen ostrůvky modrých kytek kostivalů narušovaly tu nádheru celku.
Vedly sem chodníčky zvěře,která pila vodu z tůněk. Snad jim chutnala víc než ta říční.Kdo ví?
Mlhavé šály letních mlh se táhly od tůní a řeky. Za kalných rán svítily z trav veliké klobouky žam-
pionů.Co jich zde rostlo! Přes louky vedla i houbařská stezka k brodu u Řezanků a dál přes vrcholek
Rabině do "hor". - Při suchém létě jsme z bahnitého dna tůní sbírali ulity vodních šneků a dívali se
na míhající vodoměrky,které dovedně bruslili po hladině. Tůně byly domovem i tajemných potápníků a
splešťulí. To vše bohužel zmizelo,když kdosi nezodpovědný za minulého režimu nechal vodní oka luk
zavést odpadem a pak i zorat. Nyní je zde země bez života. Čím méně květin,tím méně motýlů i
čmeláků,hmyzu.Kde není hmyz,nejsou ptáci.Rázný koloběh života.Příroda má svůj řád.Znovu jsou v některých místech vidět mokřadla spodní vody. - Jistě i každý další zná místa,které jsou již v
menávratnu. - Znovu se trhavě zablesklo a bouře se přiblížila. Cítil jsem harmonii přírody.Klid a
moudrost. - V noci bude jistě padat do krajiny Ztracených tůní tiše déšť...do kraje vzpomínek .
článek vyšel v Listech Písecka Sládek Petr-Protivín |