Camp Lišák
|
Noční omyl...
Na silnici která vedla šumavským lesem v opuštěném kraji,stával kdysi malý hřbitov. Opodál se scházelo k hradu Hus.
Patřil ku staré vsi kterou nechali soudruzi srovnat se zemí. Zbylo jen pár křížů a opuštěných smutných hrobů.Dnes je
hřbitůvek opraven,ale tehdá vše bylo jinak. Byl konec let sedumdesátých. - Jednou již za večerního šera,jsme se za
mlhavého podvečera škrábali od hradu Hus pěšinkou směrem na Zbytiny. Samosebou,že jsme narazili na opuštěný pod
stromy skrytý hřbitůvek. Prolézt rozpadlou zdí nebyla žádná věda. " jé,helejte tady je otevřená hrobka u zdi" tak
pravil malý Pinďa ze Strakonic. A opravdu. Náhrobní kámen byl ušinut stranou a černá díra velice lákala k nahlédnutí.
Někdo vzal voskovou kytku,zapálil ji a strčil do šikmého otvoru. Zvědavé oči chtivě hleděly do tmavé díry. Hrůza nás
pak obestřela. V rozbité rakvi ležel umrlec a hleděl přímo na nás! Pryč! Rychle pryč!!!! - Ve Zbytinách bylo v hospodě
jako z udělání zavřeno a tak nás čekala cesta lesy na spálenecký camp u řeky. Ale všichni jsme pořád v tom pochmur-
ném šumaváckém počasí viděli tu hrůzu na opuštěném hřbitově. Ne neměli jsme se tam dívat. Neměli! - Pomalu jsem v
tiché mlhavé noci usínal,když tu vidím jak se ke mě krade potichu jakási postava. Suchá tráva šelestila pod opatrným
krokem kohosi neznámého". Bože ,jsem ztracen! "-Umrlec ze hřbitova je tady. Cítil jsem tlukot srdce až někde dole ,
ve špičkách nohou...hrůza. - Nebyl to všaK,ŽÁDNÝ NEBOŠTÍK,to jen věčně žíznivý osadník Šunka,mě šel típnout za
mlhavé noci posledního lahváče z chlebníku. Na cestách po tajemné Šumavě jsme zažili ledacos. Ž. 1984.
|