Camp Lišák

Kytara...

 

Fany z budějovických Delfínů si koupil novou kytaru. Kluci se na ni dívali a vočuchávali novej lak.

V nově natažených strunách se odráželo prudké polední slunce.Fany kytaru něžně hladil po bocích

a přemýšlel jaké ji dá jméno. Všem vypravoval,že je to nejlepší kytara na široširém světě. Říkal

že dobře,předobře koupil. - Někde za Kaplicí nás chytnul letní slejvák. Fany schoval kytaru pode

svůj maskáč,třebaže byla v zelenkavém futrále. Prej aby chuděra nezmokla,nenastydla...poprvé  a

ne naposled jsme se po sobě podívali. Potom se k poledni roztáhla obloha a slunce bodalo do   zad

Zachránil nás kiosek otevřený u rybníka. Točené pivo s bílou čapkou nás staví na nohy. CHlapi od

nějaké stavby chtějí zahrát na kytaru. Kdepak-odmítá Fany. Kytara si musí nejprve zvyknout  na

všední život. Musí s ní sedět pod lípou,aby jí nebylo horko." Asi se zbláznil"-prohodil tiše šerif

Pišta. - A tak to jde celej den. Fany má v hlavě jen svoji kytaru,kterou začínáme nebezpečně ne-

návidět. -   Na zpáteční cestě je ve vlaku plno.Průvodčí se prodírá davem. Již stojí u nás a pak i

žádá jízdenky. Fany má kytaru na kolenouch,vstává,pokládá nástroj opatrně na sedadlo kde před

chvilkou seděl a hledá ve stoje v kapse lístek. Podává ho průvodčímu,ten mu jízdenku vrací a Fany

prudce usedá zpět na sedadlo.HRŮZA. Na   svoji  milovanou kytaru.  Zvuk lámajícího dřeva značí

že se krk nástroje oddělil od boků a struny zadrnčely poslední rozladěnej akord konce. 

Starej fousatej dědek sedící opodál jen prohlásil smutně: "jo hochu,na tu si již nezahraješ,sed -

nul jsi na ni jako na hajzlík"....Fany dál sedí na rozlomené kytaře a dívá se na zalesněný vrcholek

Kletě a hrozivě mlčí....                                                                Žit