Camp Lišák

                                         Dvojice

 

Ten den byl od rána plný mokra.Kapky deště stékaly dolů po zeleném plášti.Mokrý byl

i starý trempský camp na hřebeni hory i kruh lišejníkových kamenů. Od spodních cest

vál svěží vítr. Voda dál a dál padala do smutku lesů,na břehy potůčků a také na klobou-

ky velikých okoralých hřibů ve stráních Zlaté louky. Potom déšť ještě zesílil a kapky

slyšitelně šelestily jako myšky v listí bučiny. - Seděl jsem tiše sám na posvátném mís-

stě a hltal podivnou náladu lesů.Jen sám s deštěm. - Pak jsem je uviděl! Stály nehnutě

u vysokého dřevěného kříže postaveného zde za zemřelé kamarády. Hleděly vzhůru na

březové cedule se jmény,těch co již nejsou. Všade bylo deštivé ticho. Vítr přidal na

síle. Vůbec si mne nevšimly. Jen upíraly veliké oči na onen křesťanský symbol. Popošly

ještě blíže,snad aby lépe viděly popsaná jména dávných brachů ze stezky.Trvalo to

snad věčnost. Pod nohou mě praskla suchá haluz.Prudce se ohlédly. Rychle se potom

vzdalovaly do promočených smrčin hory. Pak jsem obě SRNY ztratil z očí. - Déšť dál

padal do strání hor a bylo o čem přemýšlet... 

                                                       Sládek Petr -Vysoký Kamýk 2oo9.