Camp Lišák
|
Když chodil Mikuláš...
Každý kluk či děvče se těší na sv.Mikuláše a jeho družinu. Již od rána se mnozí statečně modlí,snaží se být hodný a poslušný svým
rodičům. Tak to bylo i v časech našeho mládí. To se ještě po městě producíroval kulhavej Mikuláš prý z Krče a ten nám dával i v
tak zlém čase spousta dárků. Pamatujete ,vzpomenete si na pochoutky našeho skromného mládí? Na ledové kaštany,fialky,energit i
na mejdlíčko či populární pendrek. Dostat pomeranč to byla vzácnost a ananas ten jsme vůbec neznali. Růžolící pohraničníci dobře v
té době střežili státní ježatou hranici to aby se k nám nic z proklatého západu nedostalo. Však také chtěli Svatého Mikuláše na-
hradit sovětským dědou Mrázem. Nepovedlo se díky bohu. -Doba dětství však již končila a za oknem se mikulášská punčocha za
tohoto tajemného večera neobjevila. Jak to rychle uteklo.Z malejch vystrašenejch dětí se staly otcové a mámy dětí.Přišla řada
na nás převzít pověstnou štafetu zlaté či stříbrné mikulášské berly. Pamatuji na ten večer ,kdy šňůra našeho "chození" započala.
Byl to mlhavej prosincovej den,kdy se nás pár trempů a kamarádů domluvilo,že podpoříme skoro již ve městě mizející tradici. To
se psal rok 1978. Začali jsme schánět bílé rubáše,kožichy,rezavé řetězy i potřebné saze. Ten rok 5.prosince měla zažít mnohá ro-
dina hlavně kamarádů naši velkou premiéru. Asi by se velice divil světec Mikuláš žijící ve 4.století při pohledu na nás. Byl to prý ve
svém čase velice hodný člověk,zvláště k dětem.Nikdy by ho nenapadlo,že se stane pouliční atrakcí a to velice zlidovělou. Patrně by
se divil,že vidí okolo sebe čerty,mocnosti pekelné. - Ten poklidný večer byl pojednou narušen zvukem zvonku a příchodem pomalu te-
hdá převelikého mikuláše. Parta žíznivých čertů mě chránila před zdivočelou mládeží. Však pohled na mé čerty budil respekt.Čerti
samosebou prodělali "pekelnické školení"u Podejručky. Pekelník Bejk-Fík později tvrdil,že omotán řetězy vážil skoro přes dva metráky.
V této sestavě jsme chodili rok co rok na naši mikulášskou stezku. Čertů se vystřídalo dost. Ale zlom v profesi znamenal příchod
malého chlapíka s živejma očima. Ano byl to pozdější postrach protivínských dětí a někdy i jejich rodičů. Ano byl to sám nenahradi-
telný čertisko Eda Pixa. "Kdosi napsal do svého deníčku:dopsala mě černá fixa,městem chodí Eda Pixa!"- Eda nebyl obyčejný čert
nechodil nikdy v kožichu či masce. Jeho oblek byl prostý. Černé trenýrky,a holé tělo pomazané v sazích. Saze pocházeli většinou z
pivovarského komína. Na nohou měl pravé kopyta a nefalšovaný čertovský ocas. Edovi nevadilo žádné počasí.Pamatuji,že chodil takto
"oblečen" tedy vlastně skoro nahý v sněhové chumelenici,za mrazivého večera i když někdy nemikulášsky pršelo. Někteří rodiče ne-
chtěli ani tohoto čerta pustit do bytu,jak bylo zděšení dětí obrovské. Však čert Eda na mé pokárání co by Mikuláše vždy reagoval
protože za celou večerní pochůzku se skoro nikdy nenapil ohnivé vody. Dalo by se říci,že jsme byli sehraná "dvojka". Na svých sva-
tých pochůzkách jsme měli i své oblíbence. Byl jím tehdá kudrnatý Pitrýs a jeho básnička:"můj ty Bože nebeskej"-kterou čert Eda
přímo zbožňoval,byl to nenasytný Jaroušek Š. Hoši tehdá slibovali Svatému Mikuláši hory doly ale jak to bývá mnohé nesplnili.Však
jim to občas vyčítám. Eda děsil i štangasty u Podejručky. Stočen jako had číhal v bedně na uhlí na svoji oběť,až půjde přiložit do
kamen. Start z uhelné bedny byl nenadálý a tak postižený málem někdy veliké hospodské kamna povalil. Mnoho a mnoho historek je
zapsáno v kronikách a vyprávění o čertu Edovi. I kněz Barták z protivínské fary ,který mě po léta půjčoval oblek Mikuláše,měl ta-
ké před Edou respekt. Je to snad samotné ditko Lucifera tenhle Eda-nebe je na něho krátké. CHudinky ty malá robátka jistě ne-
tuší co je na dnešní večer pro ně z pekla připraveno. - Musel jsem starému knězi slíbit,že svého pekelníka Eduarda okřiknu a poh -
rozím mu očistcem. Však také stával za oknem fary a vesele nám vždy pokynul. Jednou v přátelské rodině kam starý páter chodil
na Mikuláše ho Eda požádal aby se pomodlil otčenáš. Kněz půl motlitby zapoměl.Takový budil pekelník Eda respekt. - V roce když
vrcholila sametová revoluce Eda čert varoval děti,budou li zlobit budou muset vstoupit do Pionýra a jejich tatínkové do KSČ. Hro-
zba perfektně fungovala. Naše Mikulášské sdružení dokonce poslalo 2OO kčs občanskému foru. Taková byla tehdy svobodná nálada.,
K našemu mikulášskému chození patřil i svatý anděl. Jistě vzpomínají kamarádky Alice,Jana,Pavla ale i Polovička. Eda byl jejich vždy
ochránce. Vždy se moc těšil na Mikulášské sleziny po tomto večeru. Nechyběla nikdy kytara,salám s cibulí a pověstné nakládané
zelí čerta Jirky Motokáry. Dodnes rád vzpomínám na ty večery plné řinčení řetězů,převlíkání do mundurů na "hasičárně" na historky
které z těch let zůstaly. Vše se mění. Z pochůzek Mikuláše se stal obchod a příjezd SV.Mikuláše na protivínské náměstí doprovází
hudba Kabátů. Jedno je jisté. Na čerta Edu Pixu dodnes mnohý z hříšníků vzpomíná. Nutno dodat,že plných 18 let jsem provozoval
Mikulášské řemeslo a na většině těchto pochůzek mě doprovázel nezapomenutelný čert EDA PIXA. -Bohužel dne 4.11.roku 2OO7
Eda zemřel. Jelikož bohužel neměl oficiální pohřeb,vzpoměli jsme v den smutku večerní sešlostí v tehdejší hospůdce "U Dvořáků"kde
jsem mu zahrál tu jeho nejmilejší čertovskou " To bylo v Dakotě vo vejplatě! - I letos na Edu samosebou vzpomeneme.
věnováno kamarádu Edu Pixovi - slavnému protivínskému pekelníkovi - sesmolil Sládek Petr. - Ž .camp Fox. |