Camp Lišák

 

Houbař Fricek..

Konečně jsme se domluvili a spolu s kamarády z osady Zlomená podkova z Moravy se sešli v lesích u Veliké řeky.Tam v krajině zelených kamenů má

hájovnu kamarád Miki a zde také provozuje své řemeslo drvošťěpa.Alena jeho polovička zde krmí jeleny,kteří chodí až k chalupě.A také musím dodat,že je zde ráj pro houbaře. - Hoši z Moravy již byli na místě. Ptal jsem se Mikiho jestli " rostou". Nic moc. Řekl tiše. - Však houbaři se již

trousili z lesů a nesli opravdu pěkné ůlovky. Hříbky,hříbečky,žluté lišky podle nich kuřátka,ale i masáky a tvrdé křemenáče. To bylo radosati,také

i křiku. Divil jsem se proto odpovědi,kterou mě daL MIKI-"Nic moc" - Potom se z lesů vynořil  i nepřehlédnutelný houbař Fricek,připomínající zd-

ejšího vládce vltavských lesů. A také i on nesl plný košík.Závistivě jsem nahlédl do nitra proutěňáku. Fricek zářil štěstím a zaboha nechtěl říci

kde jsou jeho naleziště. Jeho jak pravil :hřibové bonanzy. ... Miki nahlédl do koše a suše pravil: "Ty Fricek poslyš...ten zatím smlouval,že své na-

leziště prozradí za bečku  piva.  Konečně věnoval pozornost Mikimu. "Fricku,vždyť jsou to samý hořčáky".Jen je zkus ochutnat. Hrůza a děs se

zmocnila nešťastného houbaře Fricka z osady Zlámaná podkova. Bože na nebi,taková ostuda,taková to mohla být smaženica. Hořekoval zklamaně.

Později jsem se vydal do lesů také a věnoval kamarádu Frickovi několik  hříbků. Rostly skoro za hájenkou.Druhý den jsem šel houbařskou stezku,

znova.Našel jsem spoustu hříbků,ale hořčák ani jeden. Asi je Fricek všechny v lesích vysbíral.                   Ž. 2009

                                                                                                                               článek je z 32 čísla časopisu Lišák