Camp Lišák
|
Holandští houbaři...
Na protivínském tábořišti u řeky Blanice,kde se říká Klondajk se rok co rok stahují turisté hlavně z Holandska,tedy z Nizozemí.
Opravdu se jim zde velice líbí. Lesy,řeka,dobré pivečko a dle jejich slov i vcelku hodní lidé. V jejich vlasti odkud pocházejí tam
většinou žádné lesy nejsou a tak si zde připadají jako v jiném světě. Však jejich znalosti o houbách a jejich rozlišování, jak jsem
se přesvědčil jednoho odpoledne, stojí za nic.- V zádech jsem měl bouřku, kterou hnal vítr okolo řeky od Milenovic. Proto jse rych-
le chvátal z lesů Hájku. Za starou cihelnou jsem dojel dva houbaře. Ze zvědavosti jsem nahlédl do jejich košíku. Proboha ...hrůzou jsem málem spadl z kola. Houby,které jsem okamžitě poznal přímo varovaly. Šedobílý klobouk,krytý šupinkami-mochomůrka
tygrovaná. A nebyla tam vůbec sama. Mezi několika suchohřiby se dokonce krčila malá plodnice mochomůrky zelené,byla vybělená
od slunce k nepoznání. Nezbývalo než se vrátit k těmto odborníkům přes houby. Zjistil jsem,že se jedná o již zmíněné Nizozemce.
Vedle plodnic muchomůrek tygrovaných,které zaměnili nešťastníci za jedlé "masáky" se krčilo také pár lišek a houbařský atlas.
Domluva byla složitá. Paní neustále ukazovala do atlasu a já posunky a rozčileně přesvědčoval,že sebrali velice jedovaté houby.
Bojovali o svůj ůlovek statečně. S ůklonou a omluvou jsem jejich mochomůrky vzal a hodil daleko do pole kukuřice. Muž pochopil .
Ale paní v modrých šortkách divoce láteřila. - Za dva dni jsme se setkali náhodně u protivínského marketu. Byl tam také jejich
přítel,který trochu rozuměl československy. K mezinárodnímu konfliktu nedošlo. Však nebýt mé zvědavosti,měli by lidičky z Nizo-
zemí velice zlé starosti o zdraví. Na oběd, který mě nabízeli u jejich velikého stanu jsem se neodhodlal jít. Co kdyby... ať si
Holanďané pěstují v rovinách své tulipány, ale houbaři to nikdy nebudou. O to se s Vámi po této celkem drsné příhodě, která
však dopadla dobře, vsadím třeba o tisíc hříbků
CAMP LIŠÁK - ŽIT
. |