Camp Lišák
|
Vyhaslé ohně...
Kamaráde stane se někdy,když slyšíš hlahol divokých husí a pod nohou zaharaší spadané listí
že MUSÍŠ JÍT. Musíš jít stezkou vyhaslých ohňů z dávných klukovských let z dávno již
se nevracejících dob. Překračuji pak polovyschlé potoky,vyprahlé paseky, kde dříve stával i
les.Očima prosím měnící se přírodu o radu. Pak znovu stojím u opuštěných ohnišť. Ne,nejsou
to ohniště z šumavských campů,ale ještě starší místa dávno před maskáčovým světem.Tyto
posvátná pro mne místa dávno přežila své zakladatele.Černé uhlíky táborových ohňů věřte ty
vydrží předlouho. Les i louky dobře vědí proč jsem přišel.Proto stromy na chvíli ztichnou ste-
jně jako chrastivé rákosí. Společně v tento dušičkový čas vzdáváme minutkou ticha hold za
všechny Ty, kteří stáli u začátku stezky. Po zádech běží mráz, když vyslovuji jejich jména a
vzpomínám na mrtvé brachy. - Tady celý ten příběh začínal. Znovu hoří malý ohník. Stíny se
tiše kradou okolo pro tebe posvátného místa. Pod hvězdnou oblohou si člověk velice často a
snadno uvědomí své postavení v nekonečnosti vesmíru. Někdy mě připadá,že pohled do dá-
vno vyhaslého ohniště je pohledem do vyhaslého srdce některých lidí. Myslím,že lidi a jejich
duše nelze do nekonečna přesvědčovat,že pravdou je jen to co je prokázané a také vlastně
i hmatatelné. Kdo prožil takové chvíle v přírodě ví dobře své. Čas okolo dušiček je časem
vzpomínek a návratů k těm co již nejsou. - Po léta sedávám u jednoho takového ohně a pak v
tichu podvečera se nechávám zapadávat jehličím modřínů. Okolo sebe slyším vítr letící tam
k potemnělému městu plného mnoha umírajících duší. Je zajímavé,že dodnes čas nezakryl ty
uhlíky v ohništích dávného mládí.Snad tím připomíná to co dávno zmizelo i ty co kolem sedá-
vali. ROK CO ROK JDU STEZKU VYHASLÝCH OHNIŠŤ než padne první sníh.....
listopad měsíc vzpomínek camp Lišák .ž. 2O1O |