Camp Lišák

 

   Každý rok když přilétne měsíc listopad,zmocní se nás mnohých zvláštní pocit. Vždy si přesně vzpomenu na tu mrazivou noc,kdy se vše

   tak náhle mněnilo. Vzpomínka na ten zimní tremp po Zlatém potoce nikdy nezmizí z mých vzpomínek. Byla to prvá noc SVOBODY tam

   v zasněžených lesích.. Možná,že jsme ještě vlastně nevěděli co to vše znamená,jak se k tomu  všemu převratnému postavit.Ještě ne!

   Tenhle tremp na Zlatej potok byl jeden z mnoha podobných v té době. Ale přece byl něčím velice zvláštní. Byl to totiž poslední  to-

    talitní tremp. Ta noc pod celtou prožitá v zimním lese voněla již svobodou,kterou jsme dosud neznali,ale někteří jsme vzpomínali na

    roky 1968-9. Co si se svobodou počneme?  Dokážeme v ní žít?  Takové otázky jsem si dával sám sobě v přeplněném motoráčku,který

    vezl ze Šumavy domů. Vstříci SVOBODĚ!! Co nás asi čeká? Nedopadne vše tak zle jako v roce "sovětské okupace" ?  Dodnes cítím

    to veliké zklamání z těch nadějných let. Vlak duněl dolů do rovin a tam vzádu na hranicích se táhly ještě ostnaté dráty.,

        V příštích dnech dál a dál sníh padal do rozjařených ulic,do skupinek lidí a na transparenty nad hlavou. Sněhová revoluce. Bude v

    brzké době znovu obnoven Junák,bude vycházet Foglar a dokonce budeme moci cestovat přes "železnou oponu". Dost možná,že uvidím

    to po čem jsem toužil a jen četl. Bavorské vrcholky Šumavy,štíty Alp i třeba vzdálenou Normandii a možná další svět. A sníh dál  a

    dál padal do ulic. Velice jsem litoval těch ,co se již nedožili této změny. Jen ji proboha nezamněnit za anarchii.Dál sněžilo ...

         Co je to SVOBODA? Ptali jsme se vlastně jeden druhého. Tato velice důležitá hodnota vůbec není samazřejná jak si mnozí před-

    stavují.Svobodu musíme hlídat,usilovat o ní. Ona totiž na pouhé volání vůbec neslyší. Vím dobře ze své zkušenosti,že ten kdo volá po    

    Svobodě to nemá v době ůtlaku vůbec jednoduché. -  Proto když člověk stárne,stejně mu zůstanou vzpomínky na důležité chvíle na to

    co bylo krásné, ale někdy i smutné. Pro mne je jednou z nich vzpomínka na noc ve studených lesích na Zlatém potoce,když jsem ještě

    trempoval za osadu Černý havran. Jistě mohlo být od té doby mnohé lepší,ale také i horší. Jen na nás záleží jestli si SVOBODU  do-

    kážeme uhlídat. Nepřehlížejme maličkosti,špatnosti,to se vůbec nevyplácí. Važme si lidí kteří pro nás mnohé dobré udělali. Starých

    skautů, trempů a lidí s čistým štítem. - Uteklo dlouhých 21 let. Znovu stojím u lípy SVOBODY. Sázeli ji skauti,trempové,byl jsem u

    toho já i mé děti . Hlídejme naši demokracii,ať nezmizí kamsi do nenávratna, Kamarádi je smutné,že 21 let po sněhové revoluci, po

    této důležité změně stále existují postkomunistické organizace co dál a dál zasahují do našeho života. Ať jsou to komunisté nebo i

    Pionýři. I trempové by si měli uvědomit vedle koho sedí u ohně či džbánku piva. Trempové by si měli uvědomit odkaz těch co šli svoji

    stezku SVOBODY před náma.  Svoboda je třeba hlídat i 21 let  po Sněhové revoluci.         Žit camp Lišák -Protivín